Malebná je krajina v okolí Nového Jičína na úpatí Štramberské vrchoviny, na dohled od majestátní hradby beskydských hor. Ten, kdo sem přichází poprvé, bude překvapen rozmanitostí zdejší přírody a citlivostí, s jakou do ní po staletí zasahoval člověk. Naše okružní trasa není extrémně náročná, i když nás čekají dvě výrazná stoupání; za zrychlený tep budeme bohatě odměněni, především dalekými výhledy, jejichž tvář se bude s každým novým kilometrem měnit. O žaludky si starosti dělat nemusíme - možností osvěžit se budeme mít během výletu dost a dost.

Město Nový Jičín, ležící v mělké kotlině pod soutokem Jičínky a Zrzávky, založila podle pověsti žena a to Jitka, dcera majitele nedalekého hradu Starý Jičín a manželka prvního moravského knížete Břetislava. Romantické snahy spojovat jméno Jičín s Jitčiným hradem jsou však i pro laika příliš krkolomné; skutečnost je zcela jiná. Jičín totiž souvisí se starým slovanským slovem, kterým se označovali divočáci a odpovídal charakteru kdysi divokého, lesnatého kraje, plného zvěře.

Nový Jičín byl založen jako poddanské město pány z Kravař ve 2.polovině 13. století a plnil funkci starojičínského podhradí. Písemné prameny se o něm poprvé zmiňují roku 1313. Jeho střed byl vybudován na pravidelném šachovnicovém půdorysu kolem téměř čtvercového náměstí. Osídlen byl převážně německým obyvatelstvem, které rychle rozvíjelo řemeslnou výrobu a obchod. V době husitství se jičínští Němci drželi většinou katolické víry, zatímco čeští obyvatelé byli příznivě nakloněni kalichu. Od 16. století se však Němci hlásili k luteránství. Majitelé města se často střídali; od r. 1500 patřilo Žerotínům, za kterých zažívalo velký rozkvět. Těžkou ranou byl sice požár v r. 1503, který zničil téměř všechny domy, ale Jičín se z této pohromy brzy vzpamatoval a již r. 1558 byl schopen vykoupit se z poddanství a stal se městem komorním. Proslulé bylo zejména zdejší soukenictví. Koncem 16. stol. došlo k novému přílivu německého obyvatelstva, hlásícího se k protestantské víře. Za věrnost protikatolickému povstání českých stavů povýšil r. 1620 "zimní král" Bedřich Falcký Nový Jičín na královské město. Po bitvě na Bílé hoře se však všechno podstatně změnilo. Město obsadilo císařské vojsko, v r. 1621 je dobyl a vypálil krnovský vévoda. Od r.1624 přešlo do majetku jezuitského řádu, kterému patřilo dalších 150 let. Z válečných ran se však obyvatelé rychle vzpamatovali. Znovu vzkvétalo soukenictví, v r. 1630 byl založen kloboučnický cech a odstartoval tak tradici budoucí slavné výroby klobouků.

Rozvoj znovu přibrzdily velké požáry v letech 1768 a 1773, které město málem srovnaly se zemí. Domy však byly znovu obnoveny, rozvíjel se obchod i řemesla. V r.1790 tu zemřel známý rakouský generál Laudon, v r. 1799 se zde zastavil ruský generál Suvorov, v r. 1805 Jičínem táhlo ruské vojsko v čele s carem Alexandrem I. a generálem Kutuzovem před bitvou u Slavkova. V r. 1799 přišel do Nového Jičína rod Huckelů a položil tu základy první továrny na klobouky (dnešní TONAK). Dále se rozvíjel zejména textilní průmysl, který brzy přešel z domácké výroby do moderních manufaktur, později továren (Tautzova, Dopperova, Preisenhammerova aj.). Původně poklidné soužití Němců, kterých tu žilo asi 65%, s Čechy narušily až události spojené s aktivizací sudetoněmeckého hnutí ve 30. letech 20. století, které vyvrcholily připojením města k Německu (Sudetské župě) v r. 1938.

FOTO

Rozvoj města a jeho průmyslové výroby pokračoval i po r. 1945. Od r.1989 se zrychlilo tempo obnovy zejména historicky cenných objektů v městském centru, které je městskou památkovou rezervací.

Prohlídku města můžeme začít na Masarykově náměstí, kam se z autobusového nádraží dostaneme ulicí 5. května. Náměstí je novojičínskou chloubou, najdeme tu cenné měšťanské domy někdejších bohatých patriciů, na všech stranách doplněné podloubím. Bývalá radnice byla radikálně přestavěna v letech 1929-1930, z původního historického objektu zbylo jen torzo (č. 1). Dům č. 10, starý hostinec U zeleného stromu, hostil v r. 1787 císaře Josefa II. Nejkrásnější budovou na náměstí je Stará pošta č. 20, renesanční dům z r. 1563, otevřený v 1. i 2. poschodí arkádami. V r. 1787 zde byla zřízena dědičná pošta. Dnes slouží městskému kulturnímu středisku, pořádají se tu výstavy i další kulturní akce. Dům č. 26 U bílého anděla s lékárnou, která zde sídlí nepřetržitě od r. 1716, má půvabnou novorokokovou fasádu z r. 1913. Vedle stojící Laudonův dům č. 29 proslul jako místo, kde tento slavný rakouský generál v r. 1790 zemřel; připomíná jej bysta s pamětní deskou z r. 1990. Uprostřed náměstí stojí morový sloup se sochou Immaculaty z r. 1710, připomínající velký mor, který město a celý kraj zasáhl v r. 1680. Poblíž je i kašna se sochou tančících sedláků v německém kravařském kroji od F. Barwiga z r. 1929.

Z náměstí dojdeme ulicí Dobrovského a Žerotínovou k farnímu kostelu Nanebevzetí P. Marie z let 1729-32, který napodobuje strohé vzory severských jezuitských kostelů. Farní věž u kostela je starší, renesanční z let 1587-1618. Měla do celého okolí hlásit vítězství luteránů nad olomouckým biskupem. Je vysoká 66 m a zakončená kupolí z r. 1854. Poblíž kostela stojí nárožní polygonální bašta z r. 1614, kdysi součást městských hradeb, jejichž zbytky se dochovaly v okolí.

Z křižovatky u bašty půjdeme vpravo ulicí gen. Hlaďo k další křižovatce, kde se dáme opět doprava do ulice 28. října. Po naší pravé ruce jsou bývalé masné krámy (č. 2), zřízené v r. 1613. Po r. 1800 dala obec v prvním patře budovy zřídit taneční sál, druhý největší na Moravě, který brzy proslul široko daleko. Často sem zajížděl i král valčíků Johann Strauss se svým orchestrem. Na konci ulice vlevo stojí Scheitenhauerův dům č.10, vzniklý přestavbou šlechtického domu v r. 1583 pro bohatého řezníka Petra Scheitenhauera, který si za své peníze koupil i šlechtický titul a erb. - Stojíme opět na náměstí a dáme se vlevo Lidickou ulicí k žerotínskému zámku. Základem areálu byl opevněný dům z konce 14.století, z něhož se dochovala gotická věž v jihozápadním nároží. Na konci 15. století byl přistavěn pozdně gotický palác a o něco později za Viktorina ze Žerotína další raně renesanční budova a konírny na 1. zámeckém nádvoří. Velké stavební úpravy probíhaly ještě v letech 1539-41. Po odchodu Žerotínů z města v r. 1558 přestal být zámek užíván jako šlechtické sídlo a sloužil jen správním a hospodářským účelům. Nyní tu najdeme Okresní vlastivědné muzeum s expozicí, věnovanou historii města a kloboučnické výrobě, v historických sálech se pravidelně konají příležitostné výstavy.

Za zámkem zahneme vlevo do Tyršovy ulice. Dojdeme k ulici Slovanské, půjdeme krátce vlevo a hned vpravo do Derkovy ulice. Na jejím konci zabočíme ostře vlevo k Janáčkovým sadům, při jejichž okraji stojí kostel Nejsvětější Trojice. Původní gotická stavba z doby kolem r. 1500 sloužila v minulosti k českým luterským bohoslužbám. Dnešní podoba pochází z renesanční přestavby po r. 1621, věž byla upravena v r. 1657. Vrátíme se zpět do ulice K nemocnici a jdeme po ní kolem Smetanových sadů ke kapli Bolestné P. Marie, zvané Španělská kaple** (5). Byla vystavěna v letech 1724-27 podle tradice v místech, kde bylo v r. 1621 zákeřně pobito vojskem protestantského krnovského markraběte 500 vojáků císařské posádky, kterou tvořil španělský kontingent. Kaple se stala oblíbeným poutním místem, zejména ve 2. a 3. třetině 18.století. V r. 1787 ji Josef II. zrušil a sloužila jako sklad soli. V r. 1841 se dočkala nového vysvěcení a stala se opět poutním místem. V letech 1863-64 prošla historizující úpravou. Areál obklopuje ohradní zeď s válcovými kaplemi v nárožích, bývalý ambit směrem do ulice byl z větší části přestavěný na byty.

Vrátíme se malý kousek cesty zpět a zahneme do Smetanových sadů, největšího parku v Novém Jičíně, který vznikl úpravou bývalého městského hřbitova r. 1915. Je v něm umístěn pomník J. G. Mendla a bysta B. Smetany. - Na konci parku se dáme vpravo ulicí Na Skalkách. Provázet nás bude červená turistická značka, po které v těchto místech prochází trasa naučné vlastivědné stezky Františka Palackého, otevřená v r. 1996. (Náš výlet ji bude sledovat až na vrchol Svince, s její další částí se pak seznámíme na str. 55 a 58.) Ulice zvolna stoupá podél protáhlého hřbetu Skalek místy s romantickými skalními útvary, pro které se lokalita stala již v 19. stol. oblíbeným místem procházek novojičínských občanů. Místy se ještě dochovala odpočinková zákoutí s kamennými lavičkami, hlouběji v lese v bývalém lomu pozůstatky přírodního divadla z let 1928-29. Nad silnicí stojí pamětní kámen a nad ním kříž z r. 1791.

Podle pověsti prý kdysi žil v Novém Jičíně starý mládenec, který se dozvěděl, že v nitru masívu Skalek je ukrytý poklad a přemýšlel, jak by jej získal. Ve snu se mu zjevil král trpaslíků, který mu předal klíč k velkým vratům, jimiž se vcházelo do podzemí. Když se mládenec probudil, našel skutečně na stole velký zrezivělý klíč. Utíkal s ním na kopec, ale žádný vchod a žádný zámek, k němuž by se hodil, neobjevil. Ve zlosti zahodil klíč do studny. Klíč se prý znovu a znovu objevoval vždy na stole nejstaršího starého mládence ve městě, o němž se pak říkalo, že má klíč od Skalek.
Mineme penzion Na Skalkách, o kus dál vlevo pak přírodní amfiteátr, zbudovaný v letech 1973-1988. Dojdeme k rozcestí Skalky, opustíme silnici a stoupáme lesní cestou do svahu Svince. Na rozcestí začíná místní okruh, značený žlutobílým děleným čtvercem. Vydáme se po něm; brzy opustí červenou značku a míří mírně vlevo ke studánce s lavičkami, pak podél lesa a vzhůru loukou do svahu. Při pohledu zpět se otvírá krásný pohled na Štramberskou vrchovinu s hřebenem Beskyd v pozadí. Vystoupáme znovu k široké cestě s červenou značkou a po ní po chvíli dojdeme k lyžařské turistick0 chatě pod vrcholem Svince. Také odtud je pěkný výhled. U chaty začíná sjezdovka lyžařského klubu Svinec, vybudovaná spolu s turistickou chatou v r. 1981. V okolí roste řada vzácných a chráněných druhů rostlin.

Od chaty nás červená značka vede dál po široké cestě na první ze dvou vrcholů výrazného kopce Svinec (546 m). Před námi se otevírá jedinečný panoramatický rozhled, který patří k nejhezčím v popisované oblasti. Místo by si bezesporu zasloužilo postavení rozhledny, která by se určitě stala vyhledávaným turistickým cílem. Při pohledu k západu vidíme nejvýchodnější části Českého masivu - Oderské vrchy, na které navazuje Nízký Jeseník. Za velmi dobrých podmínek lze odtud dohlédnout až na nejvyšší horu Moravy - Praděd. Přímo před námi na okraji Moravské brány se zvedá Starojický kopec se zříceninami hradu. Na protější straně vidíme radhošťské pásmo Beskyd s dominantou Radhoště a masiv Velkého Javorníku, na jihozápadě Petřkovickou horu, východně od Nového Jičína Červený kámen. Vrcholové partie Svince jsou přírodní rezervací. Na vápencovém a slepencovém podkladu se vyskytují vzácné a ohrožené druhy rostlin. Svinec je po Štramberku druhou nejbohatší lokalitou poloteplomilné flóry na severovýchodní Moravě. Rostou tu mj. vstavač bledý mužský a znamenaný, prvosenka jarní a vyšší, prostřelenec křížatý, lilie zlatohlávek, áron východní, okrotice bílá, měsíčnice vytrvalá, rozrazil ožankový, hořeček brvitý aj., vyskytuje se tu 42 druhů měkkýšů a velké množství druhů motýlů. - Přejdeme na druhý vrchol Svince (7), jehož dominantu tvoří starý kříž. Je tu i rozcestí turistických cest s orientací. Tady opustíme červenou značku a dáme se vpravo dolů lučinatým svahem po žluté značce. Záhy vstoupíme do lesa a dost prudce sestupujeme k tzv. "Oční" studánce, bohatému prameni kvalitní, silně vápenaté pitné vody. Stojí tu kaple P. Marie, vystavěná zásluhou občanů Starého Jičína v umělé jeskyni nad prameništěm v r. 1889. Je v ní umístěna socha P. Marie Lurdské, k níž se v minulosti vždy 6. října konaly poutě. Mariánské tradice se zde v menší míře udržuje dodnes. Voda ve studánce je prý zázračná, údajně mnohým nemocným vyléčila oči.

Podle pověsti poblíž kdysi pásl ovce sirotek Jakub, chlapec neposlušný a vzpurný. Když mu sestra přinesla k obědu džbán mléka a chleba, džbán vztekle rozbil, chléb pošlapal a přitom volal: "Než bych toto mizerné jídlo jedl, ať raději zkamením a ať mě svině sežerou!" Vtom z lesa vyběhly dvě svině, chlapce ubily a sežraly. Chléb se proměnil v kámen a z rozbitého džbánku vytryskl pramen vody. Kopci nad studánkou se od těch dob říká Svinec.

FOTO 8

Od "Oční" studánky pokračujeme po žluté značce dolů zprvu lesem, pak alejí mezi poli k široké cestě, za ní k potoku, který přejdeme po rozpadajícím se mostě (nutná opatrnost), vystoupáme k podchodu pod silničním obchvatem a zamíříme do středu obce Starý Jičín*. Archeologické nálezy dosvědčují, že místo bylo osídleno již lidem lužické kultury v 1. tisíciletí př. n. l. a v době keltské. Později tu asi vzniklo hradisko, které strážilo obchodní cestu do Polska. Po založení středověkého hradu na vysokém homolovitém kopci vyrostlo na úpatí pod ním hrazené městečko, prvně připomínané v r. 1497. Předchůdcem městečka byla tržní ves při obchodní cestě. Městečko má oválný půdorys s trojúhelníkovým náměstím uprostřed. Původní dřevěná měšťanská zástavba byla postupně nahrazena zděnou. Gotický kostel sv. Václava* z r. 1376 byl upraven ve 2. polovině 16. stol. Karlem ze Žerotína; tehdy byla přistavěna i věž. V letech 1706-15 byl kostel zbarokizovaný. U kostela je hřbitov, ohrazený kamennou zdí, zpevněnou opěráky, s barokní branou a vstupním schodištěm. U hlavního schodiště ke kostelu stojí kvalitní kamenný rokokový kříž se sochou sv. Maří Magdaleny z r. 1763, proti němu je další kříž ze stejné doby. Na náměstí si můžeme prohlédnout kašnu se sochou Anděla strážného, odlitou z bronzu, a sochu sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Bývalý barokní zámek* z let 1724-26, který dal vystavět Antonín z Donnhausenu, byl v poslední době upraven na stylové hotelové zařízení. U zámku je zbytek barokní zahrady s plastikami, poblíž stojí i budova bývalého panského pivovaru.

FOTO 9

Ze středu obce půjdeme po žluté značce vzhůru do svahu Starojického (správně ovšem Strarojičínského kopce, 486 m) ke zříceninám hradu Starý Jičín. Jeden z nejstarších moravských hradů byl vystavěn ve 30. letech 13. století na starším hradišti rodem Huckeswagenů. Poprvé se připomíná r. 1240. Po pánech z Pňovic, předcích Žerotínů, získali hrad páni z Kravař. Později se majitelé střídali. V polovině 15. století bylo rozšířeno a zesíleno opevnění, na severní straně vzniklo současně předhradí. Renesanční přestavby se hrad dočkal v 1. polovině 16.století za pánů ze Žerotína, kdy byl vystavěn palác a dělová bašta. Za třicetileté války byl areál poškozen, později znovu opraven. Nesloužil už jako stálé obydlí, ale byl využíván na sklady a úřednické byty. Definitivní konec staré slávy přineslo vybudování nového zámku v obci, hrad byl pak opuštěn, i když v některých částech se bydlelo ještě do r.1784. Během 19. století se proměnil ve zříceninu. V posledních letech tu probíhají záchranné práce, spojené s konzervací zdiva. Nedávno byla dokončena poněkud diskutabilní dostavba věže první hradní brány v romantickém duchu. Kromě brány se dochovala část hradeb severního předhradí, zbytky vnější parkánové hradby a dělové bašty. Budovy ve vnitřním hradě dosahují dosud výšky 2. patra, dobře zachované je zejména zdivo renesančního paláce, patrné je i torzo okrouhlé věže. Z prostoru hradu je daleký výhled.

FOTO 10

Ze zřícenin se vrátíme zpět do městečka v podhradí a půjdeme - již bez turistické značky - zpátky do Nového Jičína. Vydáme se po silnici směrem k východu kolem motorestu Penta, po mostě přejdeme přes silniční obchvat a vstoupíme do někdejší vsi Loučka, dnes části Nového Jičína. Po kilometru se dostaneme na křižovatku ve středu obce. Kdybychom se pustili postranní ulicí vpravo, přišli bychom po 300 m k pozoruhodnému sousoší sv. Rocha a sv. Šebestiána, uznávaných ochránců před morem. Postavy světců stojí mezi dvěma volnými toskánskými sloupy, uprostřed je pamětní deska s kartuší. Pískovcový památník dal vystavět v r. 1715 majitel starojičínského panství svobodný pán Zenon z Dannhausenu jako poděkování za to, že velká morová rána, která v letech 1713-15 zasáhla Moravu a vyžádala si velké oběti na životech, mj. i v Novém Jičíně, se starojičínskému panství zázrakem vyhnula - hranice prý probíhala právě těmito místy, morový mrak se zastavil přímo na pomezí Nového Jičína a Loučky. K sousoší se ze Starého Jičína každoročně konávalo děkovné procesí.

Na rozcestí ve středu vsi se dáme mírně vlevo vedlejší silnicí, která nás dovede až k sídlišti na kraji Nového Jičína. Palackého ulicí míříme do středu města, na jejím konci se dáme vpravo ulicí Dolní brána a vlevo Štefánikovou k autobusovému nádraží.